Itálie

Organizace předškolního vzdělávání

Školský systém v Itálii je silně centralizovaný. Všechna rozhodnutí provádí ministr pro veřejné vzdělávání, který je ve spojení s oblastními a regionálními vzdělávacími autoritami. Ty implementují politiku do škol dle zeměpisného umístění.

V Itálii mají 3leté děti možnost navštěvovat předškolní zařízení Scuoledell´infanzia. Do 3 let je možno navštěvovat jesle, od 3 do 6 let mateřskou školu, která není povinná, ale doporučovaná.

Mateřské školy jsou součástí národního vzdělávacího systému. Mohou být také zřizovány soukromé školky, které pokud splní zákonem stanovené podmínky pro získání úředního povolání, mají stejné postavení jako školky státní. Za organizaci a fungování jsou zodpovědné příslušné regiony (districts).

Obsah výuky

Obsahem výuky je příprava na vstup do školy.

Od roku 2007 probíhá experimentální projekt pokoušející se zavést určité formy výuky také na úrovni jeslí.

Vzdělávací oblasti

  1. Člověk a jeho tělo
  2. Pohybová výchova
  3. Komunikativní dovednosti, rozvoj řeči
  4. Prostor, prostředí kolem nás
  5. Míry
  6. Čas
  7. Příroda
  8. Média
  9. Člověk, jeho psychika a lidé kolem nás

Struktura školní třídy

V mateřské škole jsou věkově smíšené skupiny, které tvoří děti ve věku od 3 do 6 let. Počet dětí se pohybuje mezi 14 a 28.

Režim dne

Mateřské školy začínají mezi 8 a 9 hodinou a končí mezi 3 a 4. Rodiče si mohou vyzvednout dítě po obědě okolo půl druhé.

Alternativní mateřské školy

Reggio Emilia je v Itálii oblíbený alternativní přístup. Přístup Reggio Emilia pro předškolní výchovu pochází z Itálie, ale je velmi oblíben právě v anglicky mluvících zemích. Tato filosofie využívá přirozené zvídavosti a tvůrčího potenciálu dětí k jejich učení. Veškeré učení probíhá velmi spontánně a radostně. Učení probíhá v tematických projektech, které vznikají na základě dětského zájmu. Oblastí zájmu a následného zkoumání může být např. svět zvířat, rostlin, vesmíru, světla a stínu, příběhů atp.

Přístup Reggio Emilia byl v roce 1991 prohlášen časopisem Newsweek za nejlepší předškolní vzdělávání ve světě a získává si stále větší celosvětové pozornosti pedagogů a výzkumu tak jako kohokoli, kdo se o moderní a nejúspěšnější trendy v předškolní výchově zajímá. Národní asociace pro předškolní vzdělávání (NationalAssociationfortheEducationofYoungChildren-NAEYC) vydala novou verzi směrnic pro postupy správného rozvoje, která zahrnuje příklady z Reggio Emilia Today. Přístup Reggio Emilia se těší velké oblibě ve Velké Británii, USA, Novém Zélandu, Austrálii a mnoha dalších zemích.
LorisMalaguzzi (1920-1994) založil filosofii “Reggio Emilia” v severoitalském městě Reggio Emilia. Přístup Reggio Emilia byl původně vytvořen pro vzdělávací program pro děti do 6 let na bázi obecní péče o předškolní děti. Dítě je bráno jako schopná, vynalézavá, zvídavá a tvůrčí bytost, která touží po interakci a komunikaci s ostatními.
Pohled na dítě jako na schopného účastníka vzdělávacího procesu vytváří vzdělávací model z velké části určovaný právě dítětem. Učitelé rozvíjí zájmy dítěte, ale nepřekládají mu hotové návody. Dítě se učí především z interakce s ostatními, včetně rodičů, učitelů a spolužáků v přátelském prostředí.

Klíčové prvky přístupu Reggio Emilia:
1. Ve školách Reggio Emilia je kladen velký důraz na to, co může děti naučit jejich okolní prostředí. Proto je věnovaná velká pozornost vzhledu a atmosféře tříd. Prostředí je často nahlíženo jako “třetí učitel”. Estetická stránka prostředí ve škole je důležitou částí tvorby vzdělávacího prostředí. Atmosféra třídy je prostoupena hravostí a radostí.
Učitelé přeskupují prostředí třídy tak, aby poskytovalo bohaté možnosti a podněty pro děti, které takto experimentují, objevují a řeší problémy, často i v malých skupinkách, kde je zapotřebí spolupráce a diskuze.
2. Dokumentace dětských prací, rostliny a ostatní předměty jsou vystaveny v dohledu dětí i dospělých. Dokumentování a vystavování práce z projektů dětí je na denním pořádku, aby děti mohly vyjadřovat své postřehy, reagovat a znovu stavět na svých pocitech, nápadech a objevech.
Dokumentace práce jednotlivých dětí v průběhu času funguje stejně jako vlastní portfolio a podává hodnotné informace o pokroku ve vývoji a učení dítěte rodičům, učitelů a samotným dětem. Fotodokumentace, dětské výtvory a práce jsou spolu se záznamy jejich postřehů a reakcí v průběhu učení vystavovány ve škole.
Učitelé jsou mimo jiné “dokumentaristi” dětí a pomocí záznamů jejich prací a učení se snaží dětem umožnit si tento vývoj zpětně uvědomit.
3. Společné prostory ve škole umožňují dramatické hry a společnou práci pro děti z různých tříd.
4. Využití výtvarného projevu jakožto symbolického jazyka k vyjádření pochopení světa kolem je nedílnou součástí projektové práce. Dle pojetí Dr. HowardaGardnera o mnohočetné inteligenci se Reggio Emilia snaží o integraci grafického projevu jako prostředku kognitivního, lingvistického a sociálního rozvoje.
5. Prezentace konceptů a hypotéz se tvoří v rozmanitých formách: jako výtvarné vyjádření, konstrukce, drama, hudba, loutková nebo stínová hra. Různorodost forem je pro dítě základem pochopení zkušenosti.
6. Dlouhodobé projekty. Rozvoj dítěte je podporován a obohacován krátkodobými (jeden týden) a dlouhodobými (během celého roku) hloubkovými projekty, které děti provokují k novým objevům, experimentům, učení, hrám a závěrům, které následně opět ověřují. Projekty jsou směřovány na dítě, vedeny jejich zájmy a často se k tématům vrací, aby se mohly přidat nové postřehy a náhledy.
Během projektové práce učitelé pomáhají dětem určit směr jejich učení, způsoby jakými bude skupina téma zkoumat a zvolí reprezentační médium, které poslouží k jeho demonstraci.
7. Učitel jako pozorovatel a průvodce Role učitele je velmi komplexní. Učitelé spolupracují mezi sebou a s dětmi, se kterými společně prochází procesem učení.

8. Učitel je pozorovatelem a průvodcem dětem v objevech a učení.
V roli pozorovatele učitelé pozorně naslouchají, pozorují a dokumentují práci dítěte a vývoj komunity ve třídě a snaží se vyvolat a stimulovat jejich myšlení.
9. Sebereflexe učitelů o jejich učení a vyučování jsou nezbytnou součástí jejich práce.
Učitelé spolupracují ve dvojicích, ve kterých učí třídy, vyměňují si informace a navzájem si pomáhají v rámci celého týmu.
10. Vztahy ve škole
Děti, učitelé, rodiče a komunita jsou interaktivní skupinou a pracují společně. Vytváří se komunita dospělých a dětí komunikujících mezi sebou, tázajících se navzájem.
Interakce a komunikace pomůžou prohloubit dětskou zvídavost a schopnost tvořit teorie o okolním světě.
11. Reggio programy jsou zaměřené na rodinu. Uplatňují pohled “vzdělávání založeném na vztazích” (Levis), kde dítě ve vztahu k ostatním nachází aktivaci a podporu svých vzájemných vztahů s ostatními dětmi, rodinou, učiteli, společností a prostředím.

Postavení učitele

Reggio přístup není formální model s přesně definovanými metodami (jako je Waldorf či Montessori). Ale učitelé se snaží rozvíjet skrz zkušenosti a být schopni neustálé sebereflexe, působící jako zdroj podnětů a odkazů v dialogu založeném na silné a bohaté představě dítěte. V tomto nastavení je veškerá dokumentace využívána k lepšímu porozumění vývoje dítěte a jeho pokroku rodiči a učiteli.

Další alternativní školky:

Montessori, Waldorf